Rok 2013 se chýlí ke konci a s ním se uzavírá i další kapitola v knize Drum&bassu. Pro milovníky liquid funku, deepu a okrajovějších subžánrů tepajících v blízkosti 170ti úderů za minutu to nebyl rok nijak závratně bohatý. Každý měsíc se však urodilo alespoň jedno album či kompilace, které byly něčím výjimečné. Ať už se jim povedlo někam posunout žánr nebo to byla jednoduše poctivě odvedená práce, která se vezla v zavedených kolejích, tyto releasy pro pozorného posluchače vystupovaly zřetelně do popředí.
Výběr deseti nejlepších alb je v zásadě nespravedlivá a subjektivní věc. I když byl tento rok relativně chudý na autorská alba, tak kompilací naopak vyšlo velké množství a mnoho z nich by si zasloužilo alespoň zmínku. Primárním účelem tohoto žebříčku bylo však především soustředit se na sólová alba jednotlivých producentů a ty doplnit kompilacemi, o kterých se jednoduše nedá nezmínit. Šlo ale také o to, zahrnout do desítky i undergroundovější alba, která mohla navzdory své kvalitě zůstat pro mnohé posluchače skryta.
Sestavování finálního pořadí je kapitola sama pro sebe a snad ještě subjektivnější proces než samotný výběr. To, jak se nakonec jednotlivé releasy umístily, je tedy potřeba brát s rezervou, vědouc, že se jedná spíš o názor autora než o nějaké objektivní zhodnocení.
Zpátky však k tomu nejdůležitějšímu. Která deepová a liquidová alba se za rok 2013 nejvíce povedla?
Číslo 10 - Auxcast Vol. One
Na desátém místě se umístila kompilace, která je bez debaty zástupcem oněch okrajových žánrů. Jedná se o deset pečlivě vybraných skladeb, které zazněly v pravidelných Auxcastech legendárního microfunkového a ambient producenta ASC, který pochází z amerického San Diega. Tento veterán zadumaných rytmů a snových smyček je znám svým alternativním vkusem, který se plně projevil i při výběru tracků pro tuto kompilaci.
Číslo 9 - Hybrid Minds - Mountains
Na sklonku roku, kdy se denní světlo zkracovalo a pošmourné počasí kazilo náladu i těm nejodolnějším milovníkům zlomených beatů, přišel tento svěží vánek z horských vrcholků. Album Mountains od britské producentské trojky Hybrid Minds se drží stejné nóty jako jejich dosavadní produkce. Akustickými nástroji, jazzem a soulem ovlivněný Drum&bass dostává v jejich podání nový rozměr, který pohladí na duši a po právu je řadí mezi to nejlepší, co rok nabídl.
Číslo 8 - Calibre - Spill
Nebyl by to opravdový rok, abychom se nedočkali nového alba od hudebního workoholika a génia liquid funku Calibreho. Jeho hudba patří pravidelně k tomu nejlepšímu, co Drum&bass nabízí. Jediné, co se jim dá při troše rouhání vytknout, je určitá jednotvárnost jednotlivých skladeb. Letos se však tento pionýr elektronické hudby rozhodl dokázat, že i starý pes se může naučit novým kouskům. Kromě klasických amenových hitovek tentokrát album obsahuje i mnohem deepovější výtvory a dokazuje Calibreho všestrannost.
Číslo 7 - Justice & Metro - Oxymoron
Modern Urban Jazz. Tak se jmenuje label, kterému šéfuje dvojice Justice a Metro, a zároveň tento název i pěkně charakterizuje jejich tvorbu, která svou konstrukcí v určitém smyslu představuje budoucnost elektronického urban Jazzu. Místo dechových nástrojů industriální zvuky a hluboké basové linky, místo vokálů hip-hopově laděné samply. Jejich nejnovější album se veze na stejné vlně a výjimečné je především svým unikátním zvukem, který bude nepochybně inspirací pro další generace producentů deepovějších beatů.
Číslo 6 - Brother - Cold Shoulder
Jestli něco dokázalo nové album Brothera, které letos vyšlo na labelu Fokuz Recordings, tak je to skutečnost, že Calibremu se v jeho disciplíně dokážou vyrovnat i ostatní producenti. Ne snad ve kvantitě, to by byl opravdu nadlidský úkol, ale kvalitou se album Cold Shoulder, které je plné klasických amenových liquidů, Calibreho výtvorům vyrovná a v mnohém je svým jazzovým nádechem a nápaditostí i překonává.
Číslo 5 - Etherwood - Etherwood
Letošní objev roku Etherwood je případem zvláštní anomálie. Je to na jednu stranu producent, který zaznamenal tento rok hned dva zářezy na pažbu ve věhlasné britské anketě Drum&bass Arena Awards, která většinou oceňuje spíše maximální popularitu než maximální kvalitu. Na nové album tohoto talentovaného odchovance hospitalovského sublabelu Medschool však pějí chválu i milovníci undegroundovějších hudebních poloh, kteří se jinak nad výsledky podobných anket spíše zklamaně pousmějí. A mají k tomu důvod. Nejnovější album Etherwooda, které se jmenuje stejně jako jeho autor, je překvapivě rozmanité. Najdou se v něm slaďoučké vokálovky, které balancují na hranici s kýčem jako zkušený ruský gymnasta, ale i opravdu vytříbené downtempové skladby. Bezpochyby je to jedno z nejlepších sólových alb letošního roku.
Číslo 4 - Sun and bass 10 Years Selection
Nejnovějším přírůstkem do desítky nejlepších letošních alb je kompilace sestavená ke příležitosti desátého výročí legendárního festivalu Sun and bass, který každoročně láká na prosluněné pláže italské Sardinie ty nejnáročnější posluchače, pro které tam připravuje hotový ráj na zemi. Jedním z rezidentních DJs tohoto festivalu je skvělý producent ARP XP, jehož skladba také na kompilaci nechybí. Vlajkovou lodí je ale především překrásný track Good Bye Hands od novozélandského Tokyo Prose následovaný například zajímavým spojením vokalistky Collette Warren a spíše industriálnějšího producenta FD. Za poslech stojí kromě jiných určitě i skladba od legendárního dBridge, který opět nezklamal.
Číslo 3 - Frederic Robinson - Mixed Signals
Tak trochu jiný Drum&Bass. Tak by se dala charakterizovat hudba, která vychází z digitálního pera Frederica Robinsona. Jeho debutové album, které vyšlo na labelu úspěšného producenta Blu Mar Tena je oslavou instrumentální a elektronické fúze. Klasický beat v něm člověk nenajde. Mladému producentovi se podařilo stvořit album, které se neřídí téměř žádným klišé elektronické muziky. Žádné dropy, žádné skladby složené z dvojitého opakování několika taktů s pauzou uprostřed. Celkově album navozuje pocit, že jeho autorem musí být spíše instrumentální umělec než producent elektroniky. Procítěné vokály střídá zajímavá hra se samply tajemně znějících cimbálů z kovových destiček, které jsou motivem prolínajícím se v různých podobách celými Mixed Signals. Tohle album je jednou z nejzajímavějších věcí, které si mohl milovník elektronické hudby letos poslechnout.
Číslo 2 - Exit Records Presents: Mosaic Vol. 2
Legenda britské Drum&Bassové scény Darren White a.k.a. dBridge vždy v minulosti dokazoval, že hledí do budoucnosti. Ukázal to v nejprve v rámci kultovní formace Bad Company. Po jejím rozpadu to ukázal ve svém prvním sólovém albu Gemini Principle a vlastně v každém releasu, který vydával na svém labelu Exit Records. Nejvýznamněji o sobě však dal vědět, když ve spolupráci s dalšími klasiky britské elektronické hudby, duem Instra:Mental vymysleli úplně nový žánr, který se odehrává ve 170kovém rytmu - takzvaný Autonomic. Ani letos Darren neusnul na vavřínech. Druhý díl velice kladně přijaté kompilace Mosaic opět k prasknutí naplnil skvělou hudební selekcí, která čpí budoucností. Už při pohledu na výpis interpretů, jejichž tracky dBridge do kompilace zařadil, bylo jasné, že tento release bude opět rezonovat celou undergroundovou scénou. Kromě několika Darrenových vlastních skladeb najdeme i kousky od takových velikánů jako jsou Synkro, Kryptic Minds, ST Files nebo Skeptical. K highlightům alba patří určitě track od poloviny už zmíněného dua Instra:mental, známého pod pseudonymem Kid Drama. Za zmínku ale určitě stojí i vylámanina Sick Wid It z dílny Fracture a Dawn Day Night nebo krásně melancholická kytarová symfonie Eric Bristow od ST Filese.
Číslo 1 - Om Unit - Threads
Už když se na soudcloudu objevily první střípky z nového výtvoru hudebního vizionáře Om Unita, stalo se toto album jedním z nejočekávanějších počinů roku 2013. Přispěl k tomu kromě výborných remixů, které londýnský producent letos vydal, i release na Goldieho Metalheadz a skvělá vystoupení v Boiler Roomu s další těžkou váhou elektroniky Machinedrumem. Hned po ponoření do úvodní skladby z alba musí být posluchači jasné, že toto nebude zdaleka obyčejné album. Už pohled na BPM jednotlivých tracků ukazuje jak všestranným producentem Om Unit je. Podařilo se mu do alba nenásilně zakomponovat celé spektrum žánrů od Hip-hopu a Dubstepu až po pro něj specifický Drum&Bass, který se točí okolo hodnoty 160 BPM. I z toho je zřejmé, že na albu nenajdeme příliš skladeb, které by se daly zahrát na nějaké hudební akci. Chtělo by to opravdu odvážného DJe, který si umí pohrát s velmi rozdílnými rychlostmi skladeb. Toto LP je totiž především čistokrevnou poslechovou záležitostí s příběhem, jehož plná síla se projeví právě v celku. Je těžké nějakým způsobem popsat, jaký zvuk album má. Jsou v něm tribalové prvky, střípky ambientu, občas nějaký ten jemný wobble a další miriády zvuků, které se hledaly tak dlouho až je Om Unit našel. Jednoduše řečeno, pokud si člověk udělá na Threads nějakou tu hodinku času, odměnou mu bude spirituální zážitek srovnatelný s legendárními alby například od Jamese Blakea, dBridge, Buriala nebo Kryptic Minds.
