Jako každý rok jsem navštívil Let It Roll, který je podle pořadatelů největší d'n'b festival v Evropě, ale já bych spíš řekl, že je největší na světě. Někdo by mohl namítat, že Pirate Station má o něco větší návštěvnost, ale co se týče lineupu, tak Let It Roll nemá konkurenci. Na osmi stageích se představilo víc než 50 zahraničních DJs a projektů, a i když bych chtěl slyšet víc než polovinu, tak se to bohužel nedalo stihnout. Následující řádky budu psát z mého pohledu, který jsem se snažil co nejvíc přiblížit normálnímu návštěvníkovi d'n'b festivalu. Případný hate směřujte do komentářů pod článkem ;)

Let It Roll stejně jako loni proběhl v prostoru kasáren u Benešova, kterému nemám co vyčíst. Sice to je trošku dál k vodě (oproti pískovně Oplatil), ale bliž k obchodům a restauracím. Samotný hudební areál je dostatečně veliký a rozmístění stageí bylo ideální. Co se týče kempu, tak sice tam nebyl nikde stín (na louce moc stromů není), ale byl dost veliký a do hudebního areálu to trvalo 10-20 minut, podle toho, v jakým jste byli stavu. Do kempu jsme dorazili kolem sedmé večer, našli zbytek naší bandy, rozbalili stany a rozkalili naše zásoby. Ve 21:45 jsme vyrazili směrem na mainstage, abysme stihli opening show. U vstupu nebyl žádnej zásek a během chvilky jsme stáli na hlavní stagei, která pro páteční noc patřila labelu RAM. Opening show trvala asi 6 minut a bylo vidět, že si s ní designeři vyhráli. I tak jsem ale měl pocit, že loňský Awakening of Monsterbot byl lepší. Po té nastoupili DC Breaks, 20 sekund intro a hned double drop! Žádný sraní, sypali to do lidí, jak smažky do nosu, téměř neustále aspoň dva decky nahoře. Hráli převážně novinky typu Swag, ale i klasiky jako Game Over od TC. Zvuk byl samozřejmě luxusní, stejně jako na ostatních stageích. Na Blackout night měli každou chvíli začít The Upbeats, takže jsem vyrazil směr Finlandia Factory stage. Ta byla solidně zaplněná a bylo v ní celkem vedro, ale když si člověk stoupnul do větru, který foukal jeden ze dvou větráků vepředu, tak se tam pařilo dobře. Jeremy s Dylanem hráli back 2 back tvrďárny od Noisie, ale i něco z jejich tvorby. Před nimi tancovaly nalíčené holky s vějířema, které doplňovaly design Blackout stage. Zpátky na RAM night hrál oblíbenec většiny holek - Wilkinson. Kromě jeho klasického stylu tam pustil třeba Get Down Low (TC), nebo drumstepové Everyday (Netsky Remix), aby do toho zamíchal jeho Need to Know. Nebál se ani vzít si do ruky mikrofon, ale jenom na klasické "one two three" před dropem, nebo otázku "Who's ready for one more tune?" I když stejně nečekal na odpověd, Afterglow hrálo sotva to dořekl. Nezapomněl ani na jeho hit Take You Higher a když pak zahrál Eclipse od Sub Focus, tak tekli i ti, co v sobě neměli žádné MDMA :)

Po Wilkinsonovi nastoupil samotný šéf labelu RAM Records - Andy C. Čekal jsem od něj hodně, ale dostal jsem ještě víc! Čtyři desky každé dvě minuty, přesné mixy, výborná selekce, nadšenej dav pařících lidí... Andy C opět předvedl, že je král DJingu. Měl stejný čas jako BSE, na které jsem chtěl jít, ale Andy mě prostě nepustil. Donutil mě až močový měchýř a pak jsem konečně zamířil na Blackout poslechnout aspoň konec Black Sun Empire. Slyšel jsem posledních pár desek, ale i tak mi ta nálož stačila a musím říct, že Ed Rush a Optical pokračovali ve stejném tempu. Kluci hráli převážně starší kousky, nebo jejich remixy, prostě d'n'b co šlape a přesně to lidi chtěli. Sál byl plnej, a i přes to vedro, všichni pařili. Z Opticala stříkal pot na všechny strany, nejvíc to ale schytal mix :) Na hlavní stagei hráli Loadstar, kteří tam trošku přitvrdili, což bylo jenom dobře, venku se dýchalo mnohem líp. A singlem Voodoo People (Pendulum remix) nenechali nikoho stát. Po Loadstar měl hrát Audio, ale z důvodu nemoci nemohl dojet, takže místo něj nastoupili Optiv & BTK. Kluci si uvědomovali, místo koho hrají, takže zahráli snad všechny pecky od Audia, jako Collision, nebo Headroom. Tou dobou si už moc nepamatuju detaily, v takovej čas se to už prostě nedalo :) Každopádně to, že si už nikdy nemám dávat kari u vietnamců jsem si zapamatoval :) Jakmile se začalo rozednívat, tak jsem šel do kempu spát.

Vzhledem k tomu, že ve stanu, na kterej praží slunko, se spát nedá, tak jsem využil čas k projití kempu. Hudba hrála z různých míst, od dubstepu až po tekky. Nejsilnější zdroj hudby byl asi na baru, kde se dalo koupit alko i nealko + hned vedle snídaně a kebab. Ten jsem se rozhodl zkusit a musím říct, že sice byl hnusnej, ale aspoň ho bylo málo :) Naplánoval jsem si sprchu a oběd v Benešově. Vzpomněl jsem si na loňský fail se sprchama, takže ze zvědavosti jsem se tam musel podívat. Jo, kapacita byla třikrát větší, ale nevím, jestli to k něčemu bylo, když netekla voda... Namydlenej týpek byl celkem zoufalej, když přebíhal ze sprchy do sprchy a zkoušel, kde to ještě aspoň trošku kape :) Naštěstí ve VIP problém nebyl, dokonce tam bylo normální WC, což byla v noci záchrana. V hudebním areálu probíhala spousta doprovodných aktivit, ale my jsme vyrazili do města. Po Benešově se stejně jako loni povalovala spousta lidí, kteří jen tak chillovali, pohulovali, nebo spali všude, kde byl nějakej stín. Konečně jsme dali normální jídlo, relax a tak. K večeru kalba v kempu a pomalu jsme se vydali na cestu.

Chtěl jsem znovu vidět opening show, takže jsem jako první opět zamířil na hlavní stage - Hospitality night. Ayah Marar ještě lidem vysvětlovala, že vždycky bude rejva, rejva, rejva a tím zakončila své vystoupení, rozloučila se a během chvilky so rozjela opening show. Fred V & Grafix, které doprovázel MC Wrec, to ze začátku rozjeli singlama jako Out The Blue (Sub Focus), nebo Nobody To Love (Sigma). Opět zaznělo Eclipse a taky pro mě neznámej remix tracku International, který je původně od Chase & Status. Po nich nastoupil, většinou lidí očekáváný, Netsky i s kapelou. Než si nachystaly nástroje, tak bylo pár minut ticho a celou live show odstartoval singlem Love Has Gone. Bylo super slyšet na živo jeho pecky jako Strobot, Running Low, nebo Come Alive. Atmosféra na hlavní stagei byla prostě užasná. I tak jsem ale v průběhu musel odběhnout na D'n'B Arena night, která nahradila páteční Blackout night ve Finlandia Factory. Za mixem stál TC, kterej už trošku zestárnul, ale lidi opravdu nešetřil. Pokud něco šetřil, tak chvilkama soundsystem, kdy při tracích jako Ready Or Not (DJ Hype remix) stahoval šavli a nechával dav zpívat. To že TC nepotřebuje MCho jsem se už několikrát přesvědčil, zvládne všechno sám. Jednou jsem se ale musel zasmát, když vzal mic a "Who says rewind?" dav byl ticho... "Who says rewind?!" opět ticho a nečekaně... rewind :) Někdo by těm DJs měl vysvětlit, že u nás rewindy moc nemusíme :) Jinak kromě klasiky typu No Problem (Chase & Status) zahrál i dubstep a trap, což se podle mě hodilo, protože to nepřeháněl a věděl, kdy to pustit. Byl jsem rád, že jsem ho slyšel po letech a vůbec mi nevadilo, že mi unikla půlka Netsky live. Poté nastoupily na stage Dirtyphonics, kteří hráli back to back DJ set. Ten byl opravdu energickej, stejně jako Charly a Pitchin, kteří za mixem skákali, co to šlo a předvedli opravdu dobrou show. Pitchin se chtěl ukázat jako vlastenec, tak si přivezl francouzskou vlajku, zamával s ní a hodil si ji přes záda. Kromě d’n’b občas zahráli i drumstep a dubstep.

Na hlavní stage mezitím hrál Tony Colman aka London Elektricity, šéf labelu Hospital Records, kterého doprovázel MC Dynamite. Tony zahrál jeho klasiku, jako Life Is Beautiful a podobné starší singly. Chvílemi odběhnul od mixu a skákal na pódiu, jak kdyby byl o 30 let mladší :) Dokonce se odhodlal na proslov, kterej začal takto: “Let It Roll is the biggest drum and bass festival in whole wide world, but you can´t see..” a najednou se mu vypnul mikrofon, takže nevím, co nám chtěl říct. Každopádne jak dohrál, tak byla zase chvilka ticha, protože si Camo & Krooked chystali svoje hračky na jejich live show Zeitgeist. Rád jsem si poslechl live verzi jejich singlů jako Climax, nebo Make The Call, protože to bylo jiné než originál. Tím pádem to nebylo tak ohrané. A když hráli Time Is Ticking Away, tak jsem si i zavzpomínal na Let It Roll 2011 :) Po Camo & Krooked nastoupili Metrik a MC Dynamite. Metrik měl dobrou selekci a i zajimávé mixy, jako třeba Out The Blue s Voodoo People a do toho Casino (Wilkinson). Opět jsem slyšel No Problem a po několikáté Tap Ho, co zahráli snad všichni, kromě TCho :) Afterglow v double dropu s neurem taky neznělo špatně. Když hrál Get Down Low, tak si všichni na stagei dřepnuli a vyskočili do dropu, šikovnej crowd :) Metrik hlavní stage letošního LiRu zakončil stejně dobře, jako loni A.M.C.

Dál jsem proběhnul ostatní stage, úplně všude to žilo, ale já jsem už tak moc nežil. K ránu jsem dostal hlad, tak jsem se šel podívat ke stánkům s jídlem. Zaujal mě jeden, kde týpek něco vařil a kolem něho hlouček lidí. Přišel jsem blíž a zjistil jsem, že to nejsou zákazníci, ale jenom zkalenci pičovali do týpka ala Babica, kterej tam vařil nějakou šlichtu. Že prej špagety Bolognese, ale neměl špagety, tak tam dal gnocchi a pak to zalil kečupem z kýblu. Hlad mě hned přešel (tomu pomohly i Toi Toiky, co byly hned vedle) a vyrazil jsem směr kemp. Trošku jsem nepochopil z jednoho Francouza (hádám podle přízvuku), kterej v neděli ráno sháněl extázi. Nevím, jestli si to u nich dávají na spaní, nebo trošku zaspal, každopádně jsem ho nepotěšil. Na závěr bych letošní LiR nějak zhodnotil. Opět předčil loňský ročník, ať už svojí velikostí, nebo lineupem. Atmosféra byla naprosto jedinečná. Počasí bylo letos snad nejlepší za všechna ty léta. Zvuk, ten byl prostě luxusní, ale to si takovej festival zaslouží. Design stageí byl povedenej, hlavně main square se všema laserama a světlama. Organizačně bylo všechno zvládnuté na jedničku, až na ty sprchy teda. Už teď se teším na příští rok, protože to bude určitě ještě větší a jsem zvědavej, jakej lineup nás čeká. Jak jste si užili Let It Roll vy?