Let It Roll nám vyrostl. Z batolecích plenek se dostal už před několika lety a díky píli organizátorů prošel úspěšně i obdobím adolescence na pískovně Oplatil. Je však dnešní LiR už dospělý festival nebo se stále ještě potýká se svými vlastními pubertálními manýry?

Atmosféru letošního LiRu jsem měl možnost okusit spolu s tisíci dalšími drum&bassu chtivými návštěvníky. Jako už dlouholetý účastník, který loni poprvé vynechal tento svátek zlomeného beatu, jsem byl zvědavý, co všechno kromě místa konání se v útrobách festivalu změnilo.

Prvním náznakem toho, že nadešel čas změn, byl samotný fakt, že Drumup vyslal na festival zrovna mě. Vzhledem k tomu, že jsem služebně mnohem mladší než ostatní redaktoři a zabývám se úplně jinou muzikou, než která je na LiRu protlačována, jsem byl logicky poslední volbou. Důvod byl jednoduchý. Většina ostatních totiž jet nechtěla. A to ani v rámci novinářské akreditace a tedy zadarmo.

Ač LiR respektuji minimálně jako velmi úspěšný podnikatelský projekt, trošku naivně jsem doufal, že se tento rok konečně pořadatelé spálí a chytnou za nos. Skokové zvýšení ceny lístků, neustálé zvaní těch stejných headlinerů a další neřesti, které štvou hlavně ostřílenější posluchačstvo, byly odjakživa trnem v oku i mně.

Nemohl jsem být dál od pravdy. Po příjezdu do Benešova mě totiž jako vždy přivítal narvaný kemp. Přesto se letošní ročník něčím lišil od minulých let. Místo čistě českých a slovenských partiček popíjejících před celonočním výkonem se na mě ze všech stran valila němčina, francouzština, italština a dokonce i evidentně britská angličtina. Přítomnost poslední zmíněné národnosti mi přitom přišla opravdu hodně úsměvná. Kdo letí do střední Evropy z Mekky drum&bassu, aby slyšel zahrát DJs, kteří jsou minimálně z poloviny původem z jeho vlastní země?

Klukům okolo Bifiduse a Sukiho se evidentně podařilo najít onen „sweet spot” blízkosti k dopravnímu uzlu v podobě Prahy, skvělé organizace a ceny za festival, která všem na západ od naší malé kotliny přijde směšná. Není tedy nakonec divu, že už v průběhu předfestivalové reklamní kampaně vytáhli těžký PR kalibr. Vypustili první prohlášení o tom, že Let It Roll je největší evropský drum&bassový festival. To se poté v určitou chvíli dokonce změnilo v tvrzení, že jde vlastně o největší d&b festival na světě. Mnozí se s tímhle reklamním sloganem budou ztotožňovat a dmout hruď pýchou, že něco takového se povedlo zrovna v naší malé zemičce. Pro mě však LiR ještě opravdu nemá právo na sebe tyto superlativa nabalovat.

Nejde ani tak o fakt, že objektivní srovnání velikosti jednotlivých festivalů je dost problematické. Ani o to, že jsou festivaly jako například Outlook, které, ač se nezabývají čistě drum&bassem, jsou rozměry a trváním evidentně stále ještě o krok před LiRem. Jde především o to, že dospělý festival, který se může poprávu nazvat tím největším, opečovává stejnou měrou všechny malé součásti, které poté mají tvořit jeho velikost.

Na již zmíněném Outlooku nebo třeba Sunandbassu věnují pořadatelé stejnou pozornost hlavnímu pódiu i té nejmenší alternativní stagi. Každá má prvotřídní světelnou techniku, zvuk a celkové prostředí. To je ta úroveň péče o zákazníka, které musí Let It Roll stále ještě dosáhnout, pokud nechce být pouze samozvaným největším festivalem.

Co má milovníky experimentálnějších subžánrů potěšit na tom, že hlavní pódium festivalu má krásnou světelnou show za miliony korun, když je objekt jeho zájmu - alternativní stage - v jednom z několika až na výjimky (všechna čest krásné chillout místnosti) naprosto generických hangárů? Obří věže s Funktion One zvukem jsou sice chlouba každého festivalu ale milovníka deepového drum&bassu, který si s basovou linkou pohrává zdaleka nejvíc, to opět moc nepotěší, protože v jeho oblíbeném hangáru je zvuk spíš průměrný.

Jde zkrátka o tu rovnováhu mezi zaplacenými penězi a koupeným zážitkem. Pokud milovník mainstreamové hudby zaplatí půl druhého tisíce za akci, na které je gigantická světelná show, prvotřídní zvuk a line-up z říše snů, tak je všechno v pořádku. Pokud má zaplatit stejnou cenu člověk, který skončí v temném hangáru se stejně výborným line-upem ale se znatelně slabším zvukem a nulovou invencí, co se týče prostředí a dekorace, tak se poměr mezi penězi a zážitkem silně posouvá tím špatným směrem.

Let It Roll má přese všechno svoje velké kouzlo. Přinejmenším v tom, že na jednu louku u Benešova přitáhne tisíce milovníků zlomených beatů, kteří se můžou navzájem podělit o svoji lásku k tomuto žánru a řádně ji spolu po roce opět zapít. Je to festival, který vykročil jistou nohou k té opravdové velikosti. Teď je otázkou, jestli bude naslouchat i té menší skupině návštěvníků, kteří s ním začínali a jsou dnes hudebním vkusem už trochu jinde, a poskytovat jim stejný servis, který poskytují náctiletým fanouškům Netskye a hospitalovského zvuku. K tomu, aby se mohl LiR oprávněně nazvat tím „největším” chybí už opravdu jen krůček nebo dva a já se těším, že příští rok už pořadatelé za onu cílovou čáru doběhnou a já za lístky třeba i s radostí zaplatím čtyřcifernou částku.