Rok se s rokem sešel a my jsme opět navštívili největší D'n'B festival - Let It Roll Open Air 2016. Fotoreport najdete v sekci Fotky a aby zážitek kompletní, přinášíme k tomu nějaká videa a pár řádek našich pocitů, které dohromady sestavili Pospitch a Shede.
Oproti loňsku se toho moc nezměnilo a to je podle nás i dobře. Letiště v Milovicích je ideální prostor pro takový festival a tak doufáme, že se i další ročníky budou konat zde. Let It Roll trval opět 3 dny, a i když jsme první den vynechali, zážitků a propařených hodin bylo tolik, že to bohatě stačilo. Sice jsme přišli o tak lákavá jména jako Ed Rush & Optical, London Elektricity, nebo třeba Fred V & Grafix, ale měli jsme díky tomu víc energie na další dny, kdy byl line-up o poznání silnější (rozuměj monstróznější). Stageí bylo celkem 8 + 1 Camp stage, která jela už od středy. Potěšilo, že 2 největší stage byly Open Air a Madhouse byl sice ve stanu, ale v podstatě bez bočních stěn, takže tam mohl relativně dostatečně proudit vzduch.
Shede: A teď k tomu hlavnímu – hudbě. Na místo činu jsem dorazil v pátek kolem půlnoci, kdy jednou ze svých nejprovařenějších skladeb končil svůj set Wilkinson. Následoval průlet kolem Port stage, kde svůj hodně osobitý a asi trochu nedoceněný styl rozjížděl Medschoolácký matador Bop (zpětně jsem slyšel moc dobré ohlasy!). Na Main stage jsem pak s nepříliš velkým očekáváním poslechl kousek setu mistra liquidových tanečních pecek Netskye, který za tu krátkou dobu (ano uznávám) potvrdil mé předchozí zkušenosti – top class producent, živé vystoupení největší masakr, ale sety trochu nuda (viz např. loni na Liquicity festivalu). Black Sun Empire mordující tisícehlavý dav v Madhouse stage už ukrojily z mého časoprostoru o poznání větší kus a můj zabudovaný DNB meter začal ohlašovat velmi příznivé hodnoty. Byla by ale možná škoda se hned vyvalit u prvního pěkného rybníka, a tak jsem trochu komfort snižujícími koridory dobloudil na Factory stage, kde to zrovna drtil kanadský borec Rene LaVice. Už zdálky mě zaujaly krásné vizualizace a krystalicky čistý a silný zvuk, které dohromady vytvářeli v tom nejpozitivnějším slova smyslu „out of the real experience“! Do toho čerstvý vzduch a naprosto luxusní bomby v pekelně precizním mixu od Reneho pak nakonec způsobilo, že jsem tu zůstal pařit až do konce setu. Ochutnávku atmosféry checkujte v následujícím videu:
Shede: Co ale následovalo, jakmile začali hrát Calyx & Teebee, naprosto předčilo má nejsmělejší očekávání. Konstantní smršť lahůdkových double (triple?) dropů proložená epesními intry a tepající beatem čistým jako horská strouha znamenalo jediné – totální taneční extázi (sorry no drugs), kdy v mé mysli nebylo nic než drum & bass – svižný, moderní a věrný svému jménu! Jeden z nejlepších setů co jsem v životě slyšel a v kombinaci s dokonalým zvukem a vizualizacemi absolutní zážitek, díky!
Shede: Po 3. hodině pak můj radar ohlásil jediný cíl (Noisii jsem prošvihl :/ ) a to Port stage, kde mě čekali moji oblíbenci Keeno a Etherwood. Keenův set jsem poslechl celý a jo, je to nejen mistr producent, ale i jeho set byl skvělý. Jeho někdy spíše poslechové tracky zahrál téměř vždy ve VIP dancefloorovém remixu a ta sladká tečka nakonec ve formě bootlegu Bitter Sweet Symphony? Nádhera! :) Etherwood pak zahrál taky skvěle, ale mé končetiny už pomalu, ale jistě nezvládaly další nápor a tak tím pro mě páteční dnb jízda skončila. Ještě bych připomenul parádní support od Mc Fava, tenhle mcík ví nejen kdy, ale i jak a jeho vokál tak luxusně doplňoval zdejší liquidní vlny.
Pospitch: Všechny 3 stage byly perfektně nazvučené a vizuálně povedené. (Shede: Já si zde dovolím dodat, že nejlepší zvuk měla jednoznačně Factory stage, což ale mohlo být dáno spíše tím prostorem – byla kompaktnější a člověk byl skoro vždy před repráky) Jak světla a lasery, tak vizualizace na obřích LED panelech. Že Let It Roll není jenom o hudbě, to jsme si už zvyknuli. Hlavní stage byla ještě masivnější a příběhově opět zapadala do robotického postapokalyptického světa. Tradiční "rozsvěcování stromečku" tentokrát proběhlo jenom v pátek, ale o to víc si organizátoři na opening show dali záležet. Trvala celých 20 minut a připadlo mi, že i ohňostroj byl lépe synchronizovaný s hudbou.
Pospitch: Areál byl koncipovaný stejně jako loni, což je určitě plus, protože to bylo vymyšlené dobře a změna by nemusela prospět. Když jsme přijeli na místo, tak jsem měl skoro pocit, že jsem se vrátil o rok zpátky.
Shede: Sobotní večer jsem začal na mé oblíbené Factory stage, kde už dav masíroval svými precizními mixy novozélandský TREi. Tenhle borec je přesnou ukázkou toho, co všechno by měl umět špičkový producent – tzn. nejen pouštět skvělé tracky jeden za sebou (někdy i 2 do sebe), ale i extra rychlé dj skills a parádní selekce. Následující duo Matrix & Futurebound pak reprezentoval pouze ten posledně jmenovaný, já už se ale rychle přesouval na Main stage, kde luxusní zážitek slibovala jména Camo & Krooked. Dva je víc než jeden a tady platí stejně jako v případě dua Calyx & Teebee, že tihle borci předvedou vždy neuvěřitelný nářez. I když se tempo občas doooost zpomalilo, netrvalo to dlouho a už najížděl hodně svižný dramík. Trochu mě překvapil počet zahraných tracků od High Contrasta (min. 5 za půl h), který zrovna postával jako že nic na kraji stage (což mě donutilo aspoň mu říct jakej to je másta a udělat fotku do alba Shede with the legends od dnb:).
Shede: Při intru Chase & Statuse zazněl nějaký nový a pěkně svižný track. Mě už ale nohy nesly pro změnu do Port stage nadýchat se trochu příjemného liquidu. Macca & Loz Contreras hráli typické taneční Fokuzovky a má liquidová duše se zase na chvíli ocitla v příjemném blahu. Trochu akčnější mixy by neškodily, ale co už. Následoval návrat na jednoznačně nejvychytanější Factory stage, kde moji dosud spíše průměrnou oblibu labelu Viper zvedli nejen The Prototypes, ale i slovinský Smooth a producentské duo Mob Tactics. Odskočil jsem mezitím na chvíli i do Madhouse stage poslechnout The Upbeats, kde se potvrdila má lehce skličující deziluze z toho (možná proto taky poslední dobou tíhnu spíš k liquidu), co dnes vychází jako drum & bass. Oba dva dny jsem na Factory stage slyšel jak v podání zástupců Ram Records, tak i Viper Recordings přesně to, co ve mně kdysi zakořenilo bezměrnou lásku k drum & bassu a co i dnes takhle mohu označit, aniž bych si řekl „tyvole tohle je hustý ale co to je?“.
Shede: Suma sumárum BIG UP organizátorům za pozvané djs a hlavně za to, že se v posledních letech právě z naší země stává meka mého milovaného žánru. Abych jen nechválil, určitě si nějakou porci kritiky zaslouží nedostatečné kapacity toalet. To že je to občas posraný, to se takhle stává, ale že v půlce večera přetíkají pisoáry znamená jediné – je jich tam málo! Bludište ke stageím má asi taky svůj důvod, ale určitě to jde udělat trochu víc user-friendly. A ten úzký průchod pro tísíce lidí na Main stage? Naštěstí jsem to nezažil ve špičce, uff.
Shede: Na letním LIRu jsem byl po delší době a asi se to do budoucna změní, byl to audio-vizuální masakr a už teď se těším na další! :)
Pospitch: Natočili jsme i nějaká videa, tak na to mrkněte a za rok zase ;)
