Jednou z drum and bassových hvězd festivalu Shotgun je francouzský producent a DJ Naibu. Pojďme si jej představit. Věru zajímavý chlapík je ten Robin Leclaire.
Pocit. To je asi nejvýstižnější atribut lemující tvorbu drumnbassového borce s přezdívkou Naibu. Rodák z Paříže je součástí scény od roku 2008 a těch pět let pluje spokojeně nedotčen hlavním proudem. Naštěstí.
Velmi často se stává určující pro formování vkusu nějaká deska z rodičovské sbírky. Pro Robina Leclaira těmi klíčovými elpíčky byly červená a modrá kompilace od The Beatles: „Písničky jako Strawberry Fields Forever, A Day In The Life nebo The Fool On The Hill mě silně ovlivnily a teprve dnes, když si je poslechnu s odstupem, chápu proč. Ty nápady jsou neskutečné, ale uvědomil jsem si, že za tím okouzlením stály z velké části také vynalézavé aranže a skvělá produkce. Jsem dítě osmdesátek, takže jsem vyrůstal i na nové vlně, kterou rodiče poslouchali, a dnes se vlastně ani nedivím, proč mě tak berou synťáky a náladové věci.“
Hudební dospívání posléze dirigovali průkopníci abstraktního hiphopu DJ Krush a DJ Shadow, jejichž samplované delikatesy Robinovi pomohly v hledání dříve netušených souvislostí: „Probudili ve mně zájem o zdroje, ze kterých čerpali, a inspirovali mě tak k vlastní tvorbě. Na samplování je úžasné to nekonečné hledání zvuků. Proposlouchal jsem se hodinami muziky, kterou většina lidí přeskočí, což mi obrovsky rozšířilo obzory. Tehdy jsem si začal utvářet hudební rukopis, to byla nedocenitelná škola.“
Další důležitý milník se jmenoval Ni Ten Ichi Ryu. O dnb toho Robin v druhé polovině devadesátek ještě moc nevěděl, ale Photekova mistrovská pecka ho zasáhla neomylně. Náhle něco naprosto jedinečného! Drum n bass otevírá vnímavému autorovi nové výzvy jak pracovat s rytmem a fascinuje šíří vlivů, které absorbuje. Tehdy – zhruba na přelomu milénia – Naibu sleduje velmi pozorně, co se děje na scéně a zkouší odhadovat producentské postupy. Přitom paralelně dál provádí svůj „archeologický průzkum“, vykopává hudební perly, o které by jiní zakopli, a potichu piluje vlastní styl.
Dnes je situace diametrálně odlišná: „Dnb už skoro vůbec neposlouchám. Snad s výjimkou momentů, kdy si poslechnu věci, které mi pošlou známí, nebo když se probírám materiálem k djingu. Pokud jde o produkci, nějak postrádám inspiraci. Pořád se samozřejmě najde několik zajímavých jmen, ale v drtivé většině případů člověk slyší jenom kopii kopie kopie. Inspiraci hledám jinde.“
Podvědomou inspiraci Naibu tuší i v někdejším zájmu o vizuální umění. Už první singly a eponymní debutové album z roku 2009 na značce Horizons Music spolehlivě spínají obrazovou imaginaci. Jakkoli novináři stereotypně jeho tvorbu cejchují liquid funkem, připomíná Robinův trademark zmíněný subžánr snad jen subtilnějšími aranžemi a důrazem na harmonie. Zasněné, mollové motivy v kombinaci s kreativním přístupem k rytmické stavbě jsou každopádně tím posledním, co chtějí konzumně ustájení posluchači slyšet, přesto jsou v Robinově případě jakékoli obavy z divokých experimentů zbytečné. Naopak – jde o přístupnou, emocemi nabitou hudbu, která každého alespoň trochu otevřeného hudebního hledače odmění a dnb v jeho uších významně rehabilituje.
Po loňské albové dvojce Habitat se Naibu vytasil letos s novinkou Never Released a sérií EPs obsahujících remixy od několika jmen z rodiny spřízněných duší (Om Unit, Survival, Gerwin a Fracture). Odvážlivce, kteří se vydají na nejisté území vlastní tvorby, tenhle sympatický Francouz upřímně povzbuzuje: „Sledujte trendy, učte se poslechem, nebojte se kopírovat, ale mixu vždycky vtiskněte osobitost. Sledujte vlastní instinkt.“
Pokud chcete důkaz toho, že drum n bass nemusí nutně devalvovat v elektrifikovanou dechovku, ale má i svou elegantní podobu, poskytnou vám jej Synkro, Triad a právě Naibu na letošním Shotgun Festivalu, který se koná ve dnech 6. - 7. září v areálu Kristýna v Hrádku Nad Nisou.
Sledujte nás!
SoundCloud - soundcloud.com/naibu
Facebook - facebook.com/naibudnb
Twitter - twitter.com/Naibu
YouTube - youtube.com/user/naibutube
